Zase po čase přidám nějaký ten příspěvek. Tentokráte o velkém pokroku v cvičení. Při pochodu do Prčic (v květnu) se kamarádka zmínila, že se přihlásila na září na Adidas běh pro ženy, pětikilometrový závod. Začala jsem o tom přemýšlet. Říkala jsem si proč ne? Aspoň mě to přinutí začít taky běhat. Bohužel bohužel, nijak moc nepřinutilo, ale cvičila jsem poctivě indoorově :). Párkrát jsem se sporttesterem vyběhla v okolí chaty, v Praze jsem se bohužel nedokopala, nějak mě to přišlo proti srsti :(.
No ale závod se blížil, já cvičila hlavně v posilce, abych nabrala také nějakou tu svalovou hmotu. Ńaneštěstí jsem si týden před závodem natáhla lýtkový sval a tak moje účast byla ve hvězdách. Hrozně jsem to ale chtěla aspoň zkusit. Kamarádky natrénované, tak jsem se hecla, dělala teplé obklady a světe div se, nakonec noha poslechla a já mohla den před už aspoň normálně chodit, pak i naštěstí běžet.
V den D jsem poslechla všechny rady o pitném režimu, moc nejedla nic těžkého, tři hodiny před jsem si dala ovesnou kaši a banán a vydala se směr Staromák.
Atmosféra sice mírně zkalená hokejovou tragédií, ale všude spousta sportovně oblečených žen, rozcvičujících se, různě pobíhajících, připravených podat ten nejlepší výkon. Musím pochválit jednoznačně také stánek Stobu, protože se krásně prezentoval, byl vidět a snad lidi, co o hubnutí zatím jen uvažují aspoň nahlodal.
V sedm hodin nám Pavel Nedvěd závod odstartoval a začala muka. Celou dobu jsem si opakovala musíš musíš. Přítel mi slíbil za čas pod 30 minut drink, tak jsem si říkala, jestli jsem to vůbec schopná dát. Můj limit byl 35 min. První kilometr jsem stržena davem mírně přepálila, na sporttestru jsem si ale pořád kontrolovala tepovou frekvenci, která se měla pohybovat kolem 90%, abych byla schopna to celé odběhnout. Párkrát sice vylítla, ale naštěstí ne moc. Na 1,5 km už ty keňské gazely běžely zpět, trochu demotivující okamžik, ale hodila jsem to za hlavu a dál si běžela svým tempem. zhruba na 3,5 km jsem začínala mít vážnou krizi, ale naštěstí i tu se podařilo překonat a nezpomalila jsem, při doběhu na Staromák před otočkou mezi 4. a 5. km už mi to přišlo nekonečné, ale cíl se blížil a diváci byli tak fantastičtí, že mě vyhecovali k neuvěřitelnému výkonu a já pásku přeťala v pro mě rekordním čase 30,38 minut.
Po závodě jsem si drink sice musela koupit sama, ale myslím, že jsem si  ho za svůj výkon rozhodně zasloužila.
Holky Stobačky velmi chválím, běžely jste opravdu fantasticky!!!
jinak jsem naprosto odhodlaná v běhání vytrvat, protože závod byl nezapomenutelný a fantasticky zorganizovaný, na příští rok už to ale natrénuju na 10 km.